Morning!
(přesně vím, proč tahle písnička!..je prostě úžasná!)
Dneska venku není moc hezky, fakt ne. Probudila jsem se a bylo zataženo.
Bez špetky náznaku, že by se cokoliv během dne mohlo zlepšit. Tak jsem si řekla,
nevadí, k podzimu to patří, půjdu si dát něco dobrého k snídani. To je další
takovej poznateček o mně, můžete si to připsat na papír s názvem FAKTY O KÁŤE,
který jste si jistě již vytvořili. Zkrátka miluju snídaně. Nechápu, jak někdo
může bez snídaně přežít den, protože, když vstanu na intru, tak jediný, na co
dokážu myslet a co mě nutí vstát, je horkej černej čaj s trochou cukru a
čerstvá houska s ramou. Doma je to samozřejmě se snídaní vždycky trochu jinačí
a lepší. Udělám si kafe, přesně tak, jak ho mám nejradši a k tomu si otevřu
bílý jogurt s přesnou dávkou kakaa. A jsem šťastná. Nic víc v takových chvílích
nepotřebuji. Mmm.
Dneska to ale bylo ještě o trochu lepší. Taťka se ségrou u stolu, kde jsem
si připravila vše, co pro mě znamená dobrou snídani, louskali ořechy. Byla to
sranda. Je to fajn, když první lidi, se kterými ráno mluvíte, jsou rozesmátí a
vypadají úplně stejně šťastně z blbostí jako vy. To už Vám skoro nic nedokáže
zkazit den. To je další taková věc. Radujte se z maličkostí, i když jsou
to třeba blbosti. A jelikož takhle dobrá nálada u nás doma není úplně zvykem
(často to je kvůli mně), rozhodla jsem se, že pokud to nebude nezbytně nutné,
nebudu už doma nikomu kazit den. Snad.
No, zpět k ránu. Tak jsem tam tak seděla u své stále louskací rodiny, kusy oříšků
létaly z louskáčku všemi směry, a pokud se něčemu NEvyhýbaly, byla to moje
snídaně. Vyřešila jsem to tak, že jsem si vyměnila místo u stolu se svým psem a
sedla si tam, kde to vypadalo na čistý vzduch od střílecích oříšků. To tak jen
ovšem vypadalo, takže nám nezbylo nic jiného, než se tomu zasmát. Smáli jsme se
všichni. Dlouho a nahlas.
Je to zvláštní. Mám tolik plánů. Chci toho tolik vidět, nechci být
zaseknutá v České republice, ani v tomhle městě, ani v tomhle domě. Potřebuju
někam odjet. Někdy. Ale nic si neužívám tolik, jako být občas doma, koukat s
mamkou na filmy, pusinkovat svoje pejsky, číst si a jen tak polehávat. Být doma
je nejspíš něco, co někdy potřebuje cítit každý. Pokud můžeme být doma u svojí
rodiny, cítit se chvíli v bezpečí, měli bychom toho využít. Prostě si
odpočinout a potom zase někam vyrazit.
Vždycky jsem to doma milovala a vždycky nejspíš budu. Všude to má svoje
mouchy, i tady, ale kde jinde mi mamka v deset večer přinese horký kakao přesně
tak, jak ho mám nejradši, aniž bych jí cokoliv řekla. Važte si svým domovů a
vracejte se do nich! Odejít můžete vždy. I já odejdu.
Ale až se vrátím, budu zase milovat naše Vánoce, naše koukání na filmy,
sýrové večery a poslouchání písniček stejně, jako když jsem byla malý
dítě.
Tak jsem se od "rána" dostala až k"Vánocům". Takhle to
se mnou chodí. Nejsem úplně schopná, psát o jednom tématu celý článek. Vždycky
se do toho zamotám, ale pokaždé se snažím, aby to mělo nějakou myšlenku. Tak
snad se třeba zamyslíte nad tím, že snídaně jsou doopravdy moc fajn a stojí za
to, si je užít.
DŮLEŽITÁ INFORMACE: dneska dávají na Nově Harryho Pottera 1. díl!!
S láskou, Káťa
Komentáře
Okomentovat