Léto

Někdy to trvá víc. Někdy míň. Ale vždycky je to nutný, aby to nějakou dobu trvalo. Cizinec se známýma očima je pořád cizinec, co mi chybí z úplně neznámého důvodu. Spoustu věcí je stejných. Neustále umírám tohou. Umírám bolestí. Umírám láskou a životem. A taky žiju tím vším svůj život, o kterým se nebojím říct, že je zkurveně hrozně skvělej. Trochu instagramově nepoužitelnej, ale dobrej. 

A to je furt stejný, jenom celý takový sluncem a ginem provoněný. Trochu klučičí voňavkou a cigaretama a taky trochu heřmánkovým čajem s medem. Je to jako na houpačce. 

Nestíhám nic, nedělám nic, co si myslím, že by mě dělalo spokojenou a šťastnou, ale z nějakého důvodu, který je jednodušší, než se zdá, jsem i já bez toho všeho skoro pořád spokojená a šťastná. Jenom tak. Se ciderem v ruce, s pusou na puse, s roztančenýma nohama a opilou hlavou. Se všim, co život s létem přinášej. Až budu tvořivej člověk, tak to poznám. I vy, lásky.