My

Zajímalo by mě, proč tu teď sedím na gauči, piju dnes již druhý černý čaj, mám nutnou potřebu něco napsat a proč sakra mám v hlavě takovej guláš, že bych teď nejradši napsala něco sprostýho. Kdybych si vzpomněla, jak se řekne norsky do prdele, hned bych to sem práskla..

Proč norsky? Protože SKAM. Ano, má další posedlost je na světě a právě ta mě donutila začít přemýšlet o jednom strašně velikým tématu, kvůli kterýmu teď sedim tady na tom gauči, piju už třetí čaj a můj binec v hlavě se pořád ne a ne uklidit. 

To téma se týká lidí kolem mě, týká se všeho, co dělají, kam chodí, s kým (tam) chodí, týká se střední školy, týká se lásek, týká se hanby,bolesti, neporozumění a taky štěstí. Týká se mě. 

Být mladej je trochu prokletí. I když vlastně nic neděláte, nebo ani nemusíte dělat, okolí vás z něčeho neustále podezírá, nebo od vás něco očekává. Obojí na 100%. Jsou to nikdy nekončící nátlaky, na který nejsme připravený, chceme se jim bránit, chceme s nimi bojovat, odmítáme připustit, že by z nás za chvíli mohl být dospělý člověk jako jsou oni. V tomhle věku už to totiž nechceme, víme co to znamená. Proto máme potřebu si dělat co chceme, protože kdy jindy, když né teď? Jsme plný bolístek, hroznýho pocitu nepochopení a máme v hlavě pořád děsnej tok myšlenek, kterej až moc často každý víkend zkoušíme zapít pivem. 

Dobře, všichni mladý nemusejí být nutně tihle párty alkoholici, který dělaj, jak jim je všechno úplně šumák, ale to neznamená, že se tolik lišej od  těch ostatních, který seděj doma s tim samym bordelem v hlavě, a všechna ta očekávání a nátlaky ze všech stran na ně útočej úplně stejně. 

Tak moc se snažíme z tohohle všeho dostat, zkoušíme se prosazovat, zvedáme se po všech možných ranách a zkoušíme to zase znova, dokud nejsme úplně potlučení, ale pořád se nevzdáváme a když je to fakt potřeba, chováme se jak hovada. Potřebujeme být vyslyšeni, ale nikdo nás neposlouchá a málo lidí bere vážně, co naše mozečky vymyslí. 

Něco je špatně. Vidíte? Tady máte důvod, proč sem ze sebe zase vyplivla takovou míchanici.